Jen málo skialpových túr v rakouských Alpách je tak náročných jako výstup na Weisskugel – 3. nejvyšší horu Rakouska. Na cestě sice nejsou žádné výraznější technické obtíže, ale vzdáleností, převýšením a přítomností ledovce se tato túra řadí mezi nejobtížnější. Pokud nechcete objíždět pohoří až do italského Val Senales (kde lze nastoupit s pomocí lanovek) máte v zimě v podstatě jedinou variantu nástupu z Ventu přes Hochjochhospitz, kde je k dispozici winterraum, nebo později v sezoně otevřená chata. Výstup na Weisskugel je také často zapojován do tzv. Ötztaler Haute Route, což jsou různé vícedenní okužní túry v Ötztalských Alpách. V úvahu připadá i nástup od severu z údolí Vallelunga, tam ale v zimě otevřenou chatu nenajdete a budete muset celou túru stihnout z údolí za jeden den.
Naše parta vyrazila směr Alpy ve čtvrtek večer a v horách jsme působili od pátku 10.2. do neděle 12.2. 2023, předpověď slibovala slunečný víkend s oblačností na sobotu. Parkování ve Ventu za 5 EUR na den, dojet autem až k osadě Rofen je povoleno pouze ubytovaným v penzionu. Po překonání vysutého mostu u osady Rofen cesta dále pokračuje po letní stezce a za spodní stanicí nákladové lanovky pro Vernagthütte vstupuje do celkem nepříjemné soutězky. Soutězkou vede na několika místech po skalních policích jednoduchá zajištěná cesta. V případě velkého množství sněhu může být prostup komplikovaný kvůli lavinovému riziku a možnosti nechtěného zklouznutí z nasněžených sklaních polic.
| Obtížnost | Orientace | Převýšení | Vzdálenost | Čas | Specifika |
| Pokročilý | V | 1550m z chaty | 12km z chaty | 7h z chaty | Náročná a dlouhá túra po ledovci s dolezem po hřebenu |
Winterraum na Hochjochhospitz je velice komfortní, 10 postelí, deky, kamna s dostatkem dřeva, vedle chaty dokonce tekoucí voda. To vše za 17 EUR za noc pro členy AV. Vlastní chata v zimní sezoně otevírá v prvním týdnu v květnu, více informací k dispozici na jejich webu.
Na chatě jsme sami, vaříme, užíváme krásný západ slunce, jdeme brzo spát a budík dáváme na 4h. Ráno krátce po páté vyrážíme svižným krokem přímo travezrem na západ k ledovci Hintereisferner, abychom si zbytečně nezklesali do údolí. Rozpadlé čelo ledovce obcházíme zleva a po půl hodině se napojujeme na spodní část zcela hladkého ledovce a pokračujeme po něm směrem k sedlu Hintereisjoch (3470 m). Jsme po dlouhé době první, kdo tudy kráčí, navazujeme se na lano, šlapeme stopu, sníh naštěstí není hluboký. Teprve cca kilometr pod sedlem se objevují větší trhliny, které lze jednoduše obcházet zleva.
V sedle Hintereisjoch se bohužel kazí počasí a na vrchol Weisskugelu sedá mrak a zesiluje vítr. Rozhodujeme se pokračovat, za sedlem nás čeká výstup na největší převěj, kterou jsem v Aplách viděl a dále prudkým svahem směr vrcholový hřeben. Nasazujeme haršajzny a na lyžích se nám podaří dojít až cca 100m před vrchol, kde začíná finální „lezecký“ hřebínek, osobně bych ho klasifikoval za 2 UIAA, záleží na množství sněhu. Dojišťujeme lanem a za půl hodiny stojíme na vrcholu, bohužel obklopeni oblačností, jen vítr je nakonec o dost slabší než jsme čekali.
Oblačnost nám naštěstí umožňuje dostatečný dohled a tak navrát po hřebínku ke ski depu a dále sjezd zpět do sedla nám nečiní větší problémy. Na ledovci se držíme výstupové stopy a sjíždíme nekonečným sjezdem až pod čelo ledovce, kde si naše ztrápená těla říkají o delší pauzu. Večer pomalu na krku, vracíme se traverzem k chatě a zmoženi ale štastni užíváme další večer na winterraumu.
Následující den jsme se vydali za výhledy na panoramatický kopec Saykogel 3 355 m, report najdete zde.
