V termínu 24. 3. – 3. 4. 2022 jsme vyrazili s parťákama z oddílu AKA Praha na skialp do okolí Tromsa ve složení Luboš Chvátal, Tomáš Jindřich, Honza „Cipísek“ Smejkal a Honza Plocek. Detailní informace a logistika skialpové výpravy v okolí Tromsa je uvedená v separátním článku a také v logistické mapě, odkazy níže. Tento článek se pokouší chronologicky shrnout naše putování a uskutečněné túry.
Logistická mapa – https://bit.ly/35Kp7CS
Logistika a skialpové tipy – skialp-freeride.cz/tromso-norsko-logistika-skialp-tipy
Kompletní foto report – www.facebook.com/media/set/?set=a.1134477467345986
Příjezd, přípravy a výstup na Buren
Příjezd a následný den byl silně ovlivněn logistikou a problémy, které jsme museli znenadála řešit. Vyzvednutí karavanu vč. opětovného návratu do půjčovny, protože nesvítilo jedno světlo a nebyla nahuštěná pneumatika. Řešení zápůjčky výbavy pro Honzu, kterému letadlem nedorazilo zavazadlo a lyže. Nákup kartuší do lavinových batohů místo těch, co zůstaly na Ruzyni. Nákup potravin, piva a dalších zásob. I se vším zařizováním se nakonec podařilo odpoledne vystoupit na vrchol Buren v blízkosti Tromsa. Výstup na kopec je jednoduchý a kopíruje letní výstupovou trasu od východu. Počasí nebylo ideální, ale i tak jsme měli radost, že konečně začalo naše severské dobrodružství. Potkali jsme pouze dva místňáky, kteří studovali řízení letového provozu v Čechách, dostali jsme pár tipů na túry a užili si celkem hezký sjezd.
Svartnestinden a první prosluněné fjordy
3. den (sobota) stále trochu ve vleku situace s nedoručeným zavazadlem, ale plně odhodláni na plnohodnotnou túru, jsme vyrazili nedaleko na jih od Tromsa na krásný vrchol Svartnestinden přímo nad záhybem fjordu. Naše plánovací metody dávaly tušit, že moc lidí přes den nepotkáme. Ráno svítilo slunce, první snídaně s výhledem na fjord, paráda. Na vrchol vede strmější jižní varianta a méně strmá západní varianta, obě varianty jsou popsány s fotkami v průvodci Skitouring in Troms. Zvolili jsme jižní variantu, sníh byl proměnlivý a nabýval všech stavů od prašanu až po ledovou krustu. Posledních 200 výškových metrů bylo dost prudkých a ještě se začalo kazit počasí, to nás vybudilo k rychlému výstupu na vrchol a sjezd k autu. Za celý den nepotkali jediného turistu.
Ostrov Kågen
4. den (neděle) patřil jedné z nejhezčích túr našeho zájezdu. Na plánu navštívit nejvyšší vrchol tohoto ostrova Store Kågtinden panovala delší dobu shoda mezi všemi členy, navíc předpověď slibovala slunce celý den. Opuštěný ostrov, žádní obyvatelé, žádní turisté, krásný kopec ze všech stran obklopený oceánem. Nádech severské divočiny. Parkování s přespáním u mostu na ostrov Skjervøy. Bonusem bylo naše první pozorování polární záře. Večer u cesty jsme viděli postávat losy, ráno kousek od karavanu soby, zážitky se na nás jen valily.
Jarní prudká varianta s dolezem žlabem vede od severovýchodu, my jsme z důvodu velkého množství nového sněhu zvolili cestu jihem kolem jezera Storbukk. Obě cesty jsou popsány s fotkami v průvodci Skitouring in Troms. Náš výstup na začátku stoupal přes rovinaté oblasti zalité sluncem, až jsme se dostali kolem jezera do sedla pod jižní svah. Nevydržím a poprvé tahám ven drona a dělám testovací záběry. Za sedlem začal dost foukat vítr a dále sílil, jak jsme stoupali po jihozápadním hřebínku vzhůru. V jednom místě, kde extrémně foukalo a od nohou nám odjížděli malé desky, jsme už chtěli výstup otočit, ale vydrželi jsme, na finálním jihovýchodním svahu pod vrcholem se vítr utišil a my si následně užili nezapomenutelný výhled z vrcholu doplněný úžasným prašanovým sjezdem celého jižního svahu Kågenu. Paráda!
Severní Lyngen – Storgalten a Russelvfjellet
Na 5. den (pondělí) předpověď opět slibovala krásné počasí se slabším větrem a tak se nabízel přejezd trajektem do severního Lyngenu pod krásný vyhlídkový kopec Storgalten. Túra opět popsána v průvodci Skitouring in Troms. Na parkovišti pouze dvojice Katalánců, probrali jsme projekty, dali pivko a šli spát. Ráno jsme naštěstí vyrazili celkem brzo a vyhnuli se tak organizovaném zájezdu skialpinistů, kteří stoupali v ohavném štrůdlu na stejný vrchol. Stoupali jsme svižně širokými západními svahy až pod prudký úsek pod severním hřebenem, který jsme vylezli s lyžemi na zádech. Finální pasáž po hřebenu na vrchol byla již bez problémů, nádherné počasí, výhledy na sever do oceánu a na jih na velikány jižního Lyngenu. Asi nejlepší záběry z dronu z celého výletu. Krátce před tím než dorazil na vrchol „vláček“ skialpinistů jsme sundali pásy a užili si skvělý sjezd nejdříve v prašanu a dále ve tvrdším ufoukaném sněhu, po kterém se ale jelo také nádherně. Honzovi to nedalo a vyrazil odpoledne ještě na vrchol Russelvfjellet, zbytek šel na ryby. Další krásný den.
Restday a poloostrov Kvaløya
6. den (úterý) musel nutně proběhnout restday, který se zrovna tak šikovně sešel s opravdu špatným počasím. Pohledy z prosklených stěn a z venkovního termálního bazénu komplexu Tromsobaden na padající prašan byly moc příjemné. Bylo jasné, že zítra budeme jezdit zase na čerstvém. Dokonce se nám podařilo vyzvednout Honzovi opožděné lyže, vráti ty půjčené, dále „vykydat“ karavan a doplnit zásoby potravin a piva. Takže připraveni na další akci.
7. den (středa) se počasí také úplně nepovedlo, proto jsme volili defenzivní túry na dva vrcholy na poloostrově Kvaløya – Nordtinden a Gråtinden. Snažili jsme se identifikoval expozice s nejlepším prašanem, ale ukázalo se, že co kopec, to úplně jiný směr větru i stav prašanu po působení větru z předchozích dnů. Nicméně předpověď slibovala hezké počasí dále na jihozápad, což v kombinaci s nově zjištěnou informací, že se dá na polostrov Senja dojet jednoduše trajektem, určilo další směřování naší výpravy. Plavbou trajektem z vesnice Brensholmen jsem si ušetřili cca 3 hodiny za volantem.
Poloostrov Senja – Lonketind
V předvečer 8. dne (čtvrtek) jsme ještě za jízdy dlouze řešili jestli pojedeme na kopec Lonketind nebo Kvaenan. Strašná životní dilemata při dobré předpovědi počasí. Oba slibovaly krásný kopec s výhledy do oceánu. Nakonec se nám více líbila túra jižním hřebenem na Lonketind, která je také popsána v průvodci Skitouring in Troms. Ale i tak jsme zaparkovali v centrální části poloostrova, abychom ráno měli manévrovací prostor, za což jsme byli odměněni druhou seancí pozorování nádherné polární záře.
Ráno bylo magické, nízké slunce třpytící se na čerstvě napadaném prašanu. Rychlá snídaně a pokračovali jsme dle plánu na Lonketind. Výstupová trasa je zřejmá, z parkoviště nejdřív nastoupit východním svahem na předvrchol Lonketuva a následně po jižním hřebenu až k vrcholové mohyle. Žádní lidé, krásné výhledy na oceán, azuro, bezvětří. Naprostá paráda! Až jsme si říkali, kde že vlastně všichni ti lidé jsou v tak úžasných podmínkách. Start dronu na sebe nenechal dlouho čekat, z tohoto kopce máme nejhezčí záběry sjezdu po hřebenu. Hřeben byl trochu ufoukaný, ale lesík pod ním poskytoval krásný prašan na sjezd, Honza zvolil sjezd západním svahem.
Odpoledne Luboš s Cipískem využili krásné počasí na rybaření a nám to s Honzou nedalo a ještě jsme si vyšlápli za prašanem a západem slunce na kopeček nad vesnicí Skrolsvik. Co se týká počasí, asi nejhezčí den.
Lovení počasí a Vassbruntinden
9. den (pátek) byl takový příklad honění oken dobrého počasí v autě, kdy na každé druhé křižovatce měníte cíl, který jste měli původně domluvený. Navíc nás čekal docela dlouhý přesun zpět směrem k Tromsu. Nakonec nás cesta zavedla do okolí kopce Vassbruntinden, kde jsme si dali za cíl zajezdit si prašan v lese, k čemuž se ukázala jako ideální bezvýznamná kóta na jižním hřebenu. Následně jsme se přesunuli do okolí Tromsa, kde předpověď ve velice komplikované situaci slibovala lepší počasí na sever od Tromsa.
Poloostrov Ringvassøya – Nordfjellet
Na začátku 10. dne (sobota) se krátký přejezd za lepším počasím opravdu vyplatil, protože se nám podařilo v silné oblačnosti, která kolovala v celém regionu, najít oblast s naprosto skvělým počasím, které vydrželo celý den. Na Nordfjellet jsme zvolili variantu od jihozápadu přes jezero (všechny varianty jsou v průvodci Skitouring in Troms), což se vyplatilo, protože až pod vrcholový hřeben jsme byli na túře sami. Samotný pochod přes zamrzlé jezero byl krásný. Následně jsme už jen odspodu vybírali z nepřeberného množství sjezdových linií na odpoledne. Nastoupili jsme od západu na jižní hřeben, po kterém jsme pohodově došli až na vrchol. Luboš s Cipískem zvolili sjezd podel výstupové stopy, já s Honzou jsme jeli nádherným a celkem prudkým západním hřebenem. Nahoře lehce naměklé od slunce, v dolní pasáži stále prašan. Naprosto uspokojeni jsme ve večerním slunci udělali pár záběrů na zasněženém jezeře a jeli na ryby.
A pak už pouze poslední noc na parkovišti u oceánu, ráno krásný východ slunce, vrácení karavanu (naštěstí bez problémů) a odjezd na letiště. To že nám do Prahy přicestovala pouze dvě zavazadla ze čtyř už nám tolik nevadilo, jen to pouze podtrhlo tragickou zkušenost s Finnair. Ale to nám z paměti brzo zmizí a krásné zážitky zůstanou.
