Norsko se pro nás za poslední roky stalo srdcovou záležitostí. Ta nepopsatelná zimní atmosféra severské krajiny, modrá hladina fjordů a dechberoucí panorama sněhobílých hor to jsou důvody proč se do těchto končin budeme vždy rádi vracet.
Letošní výpravu jsme pojmuli jako klubovou akci s více účastníky a jako cíl jsme zvolili oblast nejsevernějšího norského města Tromsø, kde jsme naše severské výpravy před několika lety započali.
Sobota 21.3. – Příjezd a logistika
Jako vždy začínáme nezbytnou logistikou – vyzvednutí auta a nákupem potravin. Tím nás letos provede náš kamarád Kuba, který zde po roce téměř zdomácněl a dá nám zaručené tipy na vybrané norské produkty, jako je rybí směs Bacalao, kaviárová pasta a samozřejmě nesmí chybět losos, sobí panenky a někteří si jídelníček ještě zpestřují velrybím masem.
Pak už se přesouváme směrem na západ od Tromsa na ostrov Kvaløya k vesničce Ersfjordbotn, kde máme stylové ubytování přímo na břehu nádherného fjordu. Zabydlujeme se a večer nás v útulném podkroví naší chaty čeká ještě promítání fotek od Kuby, který nás seznámí s místními reáliemi a navnadí motivačními fotkami z jeho skialpových výpadů v okolí Tromsø. Pak následujeme kontrola vybavení a společný „brífink“ na kterém se seznamuje s plány a potenciálními cíli na další dny.
Co náš ale vůbec netěší, je výhled počasí na nejbližší dny. Zdejší rozmary počasí už velmi dobře známe z předchozích výprav a víme, že jeho variabilita je opravdu vysoká. A tak nezbývá než doufat, že se nám podaří ulovit aspoň nějaká okna vhodného počasí.
Neděle 22.3. – Durmålstinden (921 m)
Počasí odpovídá předpovědi, zamračené obloha, občasný déšť. Dopoledne provádíme krátkou obhlídku pobřeží fjordu pod naší základnou. Odpoledne pak s nadějí nepatrného zlepšení vyrážíme do nedalekého údolí Katfjordede a jako cíl vybíráme vrchol Durmålstinden (921 m). V údolí je z počátku poměrně příznivá viditelnost, ale čím stoupáme výš, přibývá oblačnosti a zesiluje vítr. My se pak ocitáme v silné mlze, a tak náš výstup končí po 300 výškových metrech a my s opatrností sjíždíme zpět k autu.
Pondělí 23.3. – Buren (802 m)
Bohužel ani následující den neslibuje v počasí výraznější zlepšení. Tentokrát vyjíždíme hned po snídani pod „domovský“ vrchol naší základy, kterým je 802 m vysoký Buren. V oblačnosti se čas od času objeví protrhané okno a my si tak užíváme první výhledy na hladinu fjordu pod námi. Dostáváme se na vrcholový hřeben, kde začíná poměrně foukat a sněžit. Většina z nás se rozhoduje pro návrat, pouze Honza s Pavlem pokračující dál a podaří se jím dosáhnout vrcholové kóty. Sjezd nepatří k těm nejlepším, ale i tak si užíváme příjemné oblouky. Po odpoledním relaxu vyrážíme směr Tromsø na návštěvu sauny v místním přístavu. Zážitek kdy z rozpálené sauny skáčete do ledové slané vody je opravdu intenzivní. Po sauně následuje procházka večerním Tromsem s našim „průvodcem“ Kubou, kterou zakončíme ve stylové baru.
Úterý 24.3. – Søndre Bentsjordtinden (1169 m)
Úterní ráno nás vítá novou sněhovou nadílku s téměř 20 cm nového sněhu a náš čeká malá ranní anabáze s výjezdem naší dodávky po prudké příjezdové cestě. Nakonec se nám podaří couvacím manévrem dostat na hlavní silnici. Předpověď je optimistická a my můžeme vyrazit směrem na jih a asi po hodině cesty projíždíme podmořským tunelem z ostrova Kvaløya na pevninu. Parkujeme u silnice a začínáme stoupat k našemu cíli, kterým je Søndre Bentsjordtinden (1169 m). Po traverzu pod jižním úbočím se dostáváme na místy zledovatělý a někde úplně vyfoukaný hřeben, který se ukáže jako klíčová část výstupu. Nasazujeme haršajzny a za silného větru zdoláváme strmou pasáž. Několik skupinek, které jsme došli to otáčí, a nakonec pod vrcholový hang pokračujeme úplně sami. Už během výstupu si užíváme fantastické výhledy na fjord po námi a po necelé hodině zdoláváme vrcholovou pyramidu. Kruhové panorama okolních ostrovů obklopeným modrou hladinou je dechberoucí. Abychom se při sjezdu vyhnuli nepříjemnému hřebeni, volíme přímou variantu sjezdu jižním žlabem, která se ukáže jako perfektní volba. Sklon dosahuje místy až 40° a sníh je dostatečně stabilní. Dnešní den předčil očekávání a konečně jsme si trochu vynahradili ne úplně povedené dny předchozí.
Středa 25.3. – Blåmannen – Botnfjellet (844 m)
Ráno opět sedíme nad předpovědní mapou a optimalizujeme nejvhodnější cíl. Nakonec padá volba blízký vrchol Blåmannen – Botnfjellet (844 m). Bohužel ranní start jsme trochu prokaučovali a na túru vyrážíme až před polednem. Stoupáme velmi pozvolna březovým porostem a za chvíli se pod námi otevírá pohled na mořskou hladinu. Čím více se blíže k vrcholu, začíná se ale opět zatahovat a vrcholová pyramida už je zahalena v úplné mlze.
Večer pak ještě někteří z nás znovu vyráží na saunovací zážitek do Tromsa.
Čtvrtek 26.3. – Styrmannen (818 m)
Poučeni z předchozího dne nenecháváme nic náhodě, dáváme budíka na šestou, kontroluje předpověď na nejbližší hodiny a po sedmé vyrážíme na západní výběžek ostrova Kvaløya. V hledáčku byl vrchol Vasstinden, ale už ze silnice vidíme, že téměř celý hřeben je vyfoukaný a byl by to spíše turistický než lyžařský podnik. Jedeme dál po pobřežní silničce až do poslední osady Vasstrand a rozhodujeme se pro vrchol Styrmannen (818 m). Tady to jde na lyžích už od silnice, následuje plochá pasáž arktické tundry, která v nás evokuje pocit dalekého severu, který je ještě umocněn skvostnými výhledy na otevřené moře. Brzy začínáme stoupat prudším hangem do sedla, odkud zamíříme na samotný vrchol Styrmannenu. Jsme odměněni nádhernými výhledy na bílé ostrůvky jakoby plující v kobaltově modré hladině oceánu. I sjezd je tentokrát parádní, obzvláště pasáž strmého svahu pod sedlem.
V poledne se vracíme zpět na naši základnu, dáváme zasloužený odpočinek a večer se ještě přesouváme k Tromsu, kde naše lokální „spojka“ Kuba vymyslel grilování v otevřeném srubu. Rozděláme oheň a začíná grilovací gastro party. Zážitek je to opravdu nevšední.
Pátek 27.3. – Skittentinden (1042 m)
Před námi je poslední den. Přes noc připadl sníh a předpověď vypadá velmi slibně. Vyrážíme opět do nedalekého údolí Katfjordede, kde jsme začínali první den. Tentokrát se rozhodujeme pro protější vrchol Skittentinden (1042 m). Už na parkovišti je podle počtu aut jasné, že jde o velmi oblíbenou túru. Čerstvý sníh, pocukrované skalnaté vršky nad námi v kombinaci s azurově modrou oblohou dávají výstupu pravý zimní ráz. Po necelých dvou hodinách se blížíme pod závěrečný vrcholový svah s gradujícím sklonem. Cik-caky se zahušťují a nám se za hranou otevírají výhledy na Ersfjord. Zanedlouho stojíme na předvrcholovém hřebeni. Samotný vrchol Skittentinden je ještě o kousíček dál, ale tam zatím dnes nikdo nevystoupil. Sundáváme lyže a jsme v naprosté euforii. Výhledy jsou bez přehánění epické a dlouho se jich nemůže nabažit. Ale nás ještě čeká parádní sjezd, tak nakonec přeci jen zaklapneme vázání a ukrajujeme ostré oblouky v čerstvém prašanu. Namíříme však rovnou na parkoviště, ale rozhodujeme se ještě pro krátký výstup na boční hřeben a za atmosféry zapadajícího slunce teprve pak sjíždíme k autu.
Jedna věc, která k severské zimě bezpochyby patří je polární záře a tu jsme dosud ani jeden večer nespatřili. Ale i tady se na nás štěstí nakonec usměje. A tak zatímco večer vstřebáváme při pivku zážitky z povedeného dne, už ani nevím kdo přiběhne od dveří a zahlásí „je tam“! Vybíháme s foťáky na parádní vyhlídkové místo nad fjordem Ersfjord, které máme kousek na chalupou a kocháme se touhle neskutečnou podívanou. „Promítání“ trvá téměř hodinu a spolu se svítícím měsícem, který nasvěcuje sněhem pokryté hory je to magické scéna.
Dnešní den byl opravdu více než vydařenou tečkou celého našeho pobytu.
Sobota 28.3. – návrat
Poslední den je už převážně v duchu logistiky. Ale vzhledem k tomu že letadlo nám letí až podvečer, využíváme ještě dopoledne k výletu na ostrůvky Sommarøy, které jsou známé svými býlími plážemi. Chvilkama si připadáme jak na dovolené v Karibiku, jen čerstvý sníh na jemném písku nám připomíná, že jsme na skoro na 70.té rovnoběžce.
