Slibná předpověď počasí, dobrá lavinová situace a touha po velké túře nás v lednu 2025 přivedla na myšlenky ohledně výstupu na vrchol Hocharn 3254m, který jsem měl v úkolníčku již nějaký ten rok uložený, jen nikdy nebyly ty správné sněhové a lavinové podmínky se tam vydat, když měl člověk zrovna čas na hory zajet.
Hocharn je nejvyšší vrchol ve skupině Goldberg ve Vysokých Taurách, většině skialpinistů budou známy spíše pojmy jako Rauristal, nebo Koml Saigurn a Naturfreundehaus. Jedná se o velice oblíbenou základnu pro různé zimní sporty, kdy na skialpech je daleko více chozený sousední vrchol Hoher Sonnblick 3106m s obludnou chatou na vrcholu.
Příjezd a aktuální podmínky
V pátek večer jsme na místo jeli se staženým zadkem, téměř všude ve východních Alpách byl veliký nedostatek sněhu a i když právě Rauristal jsme vybrali po analýze stavu sněhu na webkamerách, lavinová jednička naznačovala, že kvanta sněhu čekat nemůžeme. Na druhou stranu toto byla přesně lavinová podmínka, nutná pro uskutečnění této velice strmé túry. Krátce před půlnocí dorážíme k závoře na konci údolí a hned si uvědomujeme, že v zimě lze dojet pouze na níže položené parkoviště což znamenalo, že před sebou máme více jak 2000m převýšení. „Hurá“, hold jsme se s parkováním trochu přepočítali. Ale což, už je přeci polovina ledna, dny dlouhé… Najdeme místo na parkovišti a jdeme spát.
Výstup JV svahem
Ráno se vydáváme nejdříve s lyžemi na zádech po místní sáňkařské dráze a cca po hodině míjíme výše položené parkoviště a kousek za ním konečně odbočujeme po dřevěném mostku „do hor“. Sněhu v údolí opravdu málo, všude koukají kameny. Stoupáme pomalu k mostku přes potok Lachegggrabenm, kde túra dle mapy má stoupat velice strmými svahy vpravo od soutěsky, kde nevidíme žádnou stopu. Nakonec se rozhodujeme zvolit mírnější svahy vlevo od soutěsky, dojdeme až téměř na úroveň nákladové lanovky vedoucí na vrchol Sonnblicku a odsud následně traverzem stoupáme vpravo k jezeru na úbočí hlavního svahu Hocharnu. Cestou podcházíme vyhlášený žlab v severní stěně Sonnblicku, který z blízka vypadá o dost přívětivěji než z dálky z údolí.
U jezera delší dobu analyzujeme různé mapy a řešíme možnosti dalšího postupu – na letní turistické trase je málo sněhu a oba svahy vlevo a vpravo vedle ledopádu nám přidají hodně prudké. Stopa samozřejmě nikde žádná. Nakonec se rozhodujeme vzít ledopád zprava, stoupání je prudké, sníh do tvrda ufoukaný větrem, ale za pomoci haršajzen se nám daří svah prostoupit s lyžemi na nohou. Pak už se napojujeme na výrazný široký žlab, které prostupuje celý svah Hocharnu zleva doprava a je dobře vidět na mapách. Tímto žlabem stoupáme až na ledovec Hocharnkees pod vrcholem. Už se blíží třetí hodina, začínáme mít trochu strach, jestli se nám podaří sestoupit za světla, ale po všem co máme za sebou se nám to vzdát nechce.
Dáme na ledovci krátkou pauzičku a pokračujeme dál. Túra je to opravdu úmorná, nad jezerem člověk stále prudce stoupá a každý svah končí výhledem na další, ještě prudší svah. Vrchol vykoukne až na posledních 100 výškových metrů. Daří se nám dojít na lyžích až na vrchol, bude kolem půl čtvrté. Až pohled po okolí nám plně odhalí, jaké štěstí jsme měli při výběru túry. Všechny orientace od JZ až po SZ jsou totálně vyfoukané na trávu a skálu. Naopak v orientaci naší túry byl sníh nafoukán tak, že nám umožnil výstup na lyžích z údolí až na vrchol.
Vrchol a sjezd
Na východ od nás se týčí Hochalmspitz, na západ vidíme opravdu nádherné panorama od Grossglockneru až po Grosses Wiesbachhorn. Zcela nepochopitelně na vrcholu přestane foukat vítr a slunce klesá k západu, jsme sami a kocháme se tou červenou nádherou. Poslední zápis ve vrcholové knize je z poloviny listopadu. Podle náznaků na výstupu nám přišlo, že cca 2-3 týdny nazpátek túru někdo šel. Ale jinak žádné davy.
Tma na krku, sundáváme pásy, přepínáme na sjezd a užíváme si překvapivě dobrý sjezd, nejdřív po ledovci a následně zmíněným žlabem. Dokonce se rozhodujeme žlabem sjet až nad jezero, což nám umožňuje traverzovat nad jezerem směrem k lanovce bez nutnosti nandavat pásy. S klesající výškou sníh těžkne, jedeme už za šera, ale za půl hodiny se nám daří vrátit k mostku u silnice na chatu a následně sjet během pár minut po sáňkařské dráze zpět k autu.
Dobrá věc se podařila, v neděli se má zkazit počasí, přejíždíme ještě večer více na východ…
