Zpětně hodnotím jako dost neuvěřitelné, že je možno o prázdninovém víkendu při perfektní předpovědi počasí najít v blízkých Alpách krásnou horolezeckou cestu, kde můžete být dva dny sami.
Řeč je o cestě Schlossgespenst (něco jako zámek duchů) v impozantní severní stěně hory Schermberg 2396m v Totes Gebirge. I když výška kopce netrhá rekordy, tak se jedná o jednu z největších stěn ve východních alpách a už jen samotný pohled na stěnu z relativně nízko položeného údolí Almtal opravdu stojí za to.
Cesta se často rozděluje na dva dny s plánovaným bivakem, celkem má 41 délek s několika místy s obtížností 5 UIAA. Dle knihy ve stěně cestu chodí cca 10 – 15 dvojic za rok. Cesta je značena červenými tečkami (již dost vybledlé) a na těžších místech je opatřena borháky. Vše potřebné vč. topa najdete na Bergsteigen.
Příjezd a nástup pod stěnu
Je druhý víkend v srpnu 2025 a my sedíme s Honzou Plockem v autě na cestě směr Totes Gebirge. Celý zájezd začíná dost netradičně, za prvé jsme na místě v pátek už krátce po sedmé večerní a za druhé, i když by se dalo velice pohodlně přespat v autě, necháváme se zlákat pohodlím spolkové chaty Almtalerhaus, ke které lze dojet autem! Dáme večeři a včas zalehneme v útulném lágru.
Ráno po šesté zabalíme u auta výbavu, proviant a vodu na dva dny a vyrážíme pod stěnu. Už předchozí den, jsme si na internetu prostudovali větší množství komentářů, jak složité je najít nástup a kdo a kde zabloudil. Naštěstí to složité není. Dojděte na konec této cestičky, dejte se doleva na louku nad lesem, tam si u vodopádu dočepujte vodu a pokračujte roklí vzhůru. Najděte si podle topa ve stěně obličej toho ducha a neustále směřujte přibližně pod jeho levé oko. Tam najdete červenou odrazku a štítek se začátkem cesty.
První den ve stěně a Terrassen Bivak
Hned na startu vás čeká pětkový převísek s těžkým batohem, cesta pak stoupá až k obličeji ducha (viz topo) a hlavně „mezi jeho očima“ přináší opravdu krásné vzdušné lezení. Lezeme pomaleji, než jsme předpokládali, naštěstí skála je kompaktní a daří se nám nacházet cestu. Na konci 10. délky je třeba upozornit na kombinaci těžšího lezení a naprosto příšerně rozlámané skály, kterou mi Honza postupně celou vysypal na hlavu. Pak už jen plotna v 11. délce a ocitáme se na první velké polici, kde se nachází i první možný Gespenst bivak. Ten nás neuchvátil jak svojí (ne)přívětivostí, tak nadmořskou výškou a proto se rozhodujeme pokračovat dále.
Po traverzu police pokračování začíná u výstupové knihy, která komplet plave v po okraj vodou naplněné schránce. Následujících 7 délek na další polici je krásné lezení v kompaktní skále, výrazně zrychlujeme oproti spodní části. Dáme chvíli odpočinek a rozhodujeme se to dnes dorazit na Terrassen bivak, který je dalších 8 délek nad námi. Držíme rychlé tempo a v půl sedmé se ocitneme na obrovské suťové polici, komfortní bivaková místa s kamennými ohrádkami, nádherné výhledy, západ slunce… Jsme tu sami, večeříme a užíváme kouzelnou atmosféru.
Druhý den a vrchol
Noc byla klidná, až ráno jsme si všimli, že byl úplněk. Snídáme a snažíme se z postele identifikovat ve stěně nad námi směr cesty. Značený nástup z terasy do cesty se nám nepodařilo najít, postupujeme metodou „kudy pustí“ až se vyloupneme na konci dnešní páté délky pod hezkou pětkovou spárou. Od tohoto místa už opět postupujeme po značkách a občasných borhácích, pod poslední délkou se napojujeme na cestu Linzer Weg, dále se napojujeme na turistickou cestu a vystupujeme až na vrchol. Bohužel na vrcholu končí oblíbená via ferrata Tassilo z Welser Hutte, samotu tam nejspíš nenajdete.
Až na vrcholu pocitově hodnotíme, že spodní pasáže cesty měly opravdu „tvrdší klasu“, jak kdyby spodní a horní část cesty dělal někdo jiný. Člověku to pak na začátku přidělá trochu vrásky, že je prvních několik hodin výrazně pomalejší než očekával a má strach, že nestihne horní Terrassen Bivak, který je za nás jediným smysluplným místem na přespání ve stěně.
Z vrcholu sestupujeme po turistické normálce bizardní krajinou Totesek plnou hlubokých děr a závrtů. Na Welser Hutte dáme pivko a pokračujeme v úmorném sestupu až zpět k autu. Velice vydařený výstup ukončujeme lázní v opravdu studeném jezeře Ödsee kousek od chaty.
