Je pátek 3. 6. 2022 a s Honzou Plockem jsme se hned po našem cyklo-skialp výstupu na Piz Buin přesunuli pod deštěm smáčený masiv Sasso Lungo 3 181 m do Dolomit s plánem vysoupit na vrchol severní stěnou přes cestu Pichl. Přímo u lanovky v sedle Sella již nocovat moc nelze (všude jsou závory) a tak přespíme u silnice kousek pod sedlem směrem do Val di Gardena, kde je stejně nejbližší bezplatné parkoviště k nástupu. V noci naštěstí děšť ustane, ráno je vidět do stěny a my se i přes hrozící odpolední bouřky rozhodneme vydat na cestu. Bivak pod vrcholem to jistí!
Od lanovky Forcella del Sasssolungo obcházíme masiv zprava po turistické až k nástupu do cesty Pichl. Přibližný začátek cesty lze odvodit z topa podle polohy vodopádu, který je vidět z dálky. K nástupu vede znatelná cestička.
Oficiálně má cesta Pichl 24 délek + 200 výškových metrů dolez na vrchol. Obtížnost IV+ (D+) s dvěmi délkami V-. Detailní TOPO, fotky i popis lze najít na webu Ramellasergio.
Začátek cesty až po vodopád utíká až neuvěřitelně rychle, lezení v průměru III. UIAA, velice kompaktní skála, hodiny na jištění, občas skoba, navigačně jednoduché. Nad vodopádem lehké zaváhání, jak se nad něj vyšvihnout a pak již celkem jasná cesta až k širokému žlabu (tečkovaná pasáž na fotce), kde začínají úseky IV. UIAA a je třeba obout lezečky. Celý žlab navigačně jednoduchý, kvalita skály se trochu zhoršuje, postup ale stále rychlý až na konec žlabu do místa označovaného jako Forcella Pichl, kde často bivakují zimní lezci. V tomto místě odlézáme prudce doleva pod dva opravdu nepříjemné komíny V-, které představují klíčové místo. Chybí stupy, s batohem se nelze v komíně moc pohybovat, jištění problematické, jedna rezavá skoba a plesnivá smyce na 50m lezení. Postup se nám výrazně zpomaluje, ale nakonec se daří úsek překonat! Pak již následují tři lehčí délky a cesta „končí“. Z topa se zdálo, že pak už na vrcholu budeme hned, ale čekalo nás ještě 1,5h poctivého lezení. Finální svah pod vrcholem může být trochu nečitelný, snažte se najít v dálce tyč na vrcholovém hřebenu a lézt k ní. Na vrcholu klasický kříž ze dvou prkýnek z 1. světové války a také tma na krku, teda jestli nám se nepodaří najít ten bivak….
Bivak naštěstí i za šera nacházíme, je třeba pokračovat po vrcholovém hřebenu dále na jih a pak hledat slaňáky, bivak se nachází pod klíčovým místem výstupu na „normálce“. Bivak krásný, čistý, leč absolutně prázdný, pouze matrace, plesnivá knížka a Kristus. Čaj a jídlo vaříme z hnědého zbytku sněhu, co Honza vyštoural z pukliny ve skále a ukládáme se ke spánku, který celou noc ruší silný vítr.
Sestupová cesta není žádná turistika, oficálně je klasifikována za III+ (TOPO zde), bez nějakých větších obtíží, ale se cca 4-5 hodinami sestupu je třeba počítat. Cesta končí u chaty Rifugio Toni Demetz, odkud už je návrat na parkoviště jasný.
Více fotek v galerii na Facebooku.
