Powder Alert? O co jde?
Proč tak nedůvěřivý titulek? Vždy je to přeci triviální – stačí počkat až pořádně nasněží a vyrazit, ne? Bohužel to není tak jednoduché.
Dá se říct, že jsem již mnoho let plánoval vyrazit na poctivý nefalšovaný Powder Alert. A co že to vlastně je? Řekněme takové období, kdy během několika málo dní napadne metr prašanu a pak přijde hezké počasí. Existují různé platformy, které se tomuto fenoménu věnují (já osobně sleduji wepowder.com), ale trefit termínově Powder Alert s nabitým rodinným životem je téměř nemožné. Až na konci března 2026 přišla situace, kdy jsme kvůli špatné předpovědi počasí odpískali výlet do Gruzie a bylo nutné přesměrovat týdenní dovolenou do Alp s tím, že na první den přesně vycházel Powder Alert v centrálním Švýcarsku (lákalda byla veliká, aneb „waist deep“ bylo na spadnutí).
Až doposud to zní skvěle, ale pro nás nezkušené lovce prašanu se nad celou akcí vznášelo dost otazníků. Kam vlastně vyrazit, kde napadne nejvíc? Jaké skiareály jsou nejvhodnější? Jak předběhnout ostatní a jezdit po čerstvém? Nakonec se ukázalo, že těch otazníků bylo ještě mnohem víc.
Drama začíná
Den před nahlášeným Powder Alertem vyrážíme dopoledne směr Švýcarsko. Podle předpovědi se to tváří, že nejvhodnější skiareály jsou Engelberg, Andermatt, nebo Disentis. Už samotný výběr areálu, který je vhodný pro freeride a nabízí dostatek linií není triviální, může pomoci „počet sněhových vloček“ v hodnocení na Wepowder, případně analýza v mapě. Poté co zpřesníme cíl přichází od Honzy Plocka zásadní otázka „Není píčovina jezdit metr prašanu v lavinový čtyřce? Jak nám asi vyjde redukční metoda…“. Něco na tom bude, nicméně všechny oblasti, kam má smysl jet, čtyřku hlásí, oprošťujeme se od toho a pokračujeme dál. Další rána hned následuje – zjišťujeme, že dnes je areál Engelberg celý zavřený a ostatní areály jsou ve značně omezeném režimu. Telefon nám nikde neberou, informace k následujícímu dni na webu málo aktuální a chaotické.
Ski areál jsme potřebovali vybrat i s ohledem na další logistiku pokračování celé akce směrem do Wallisu na Dom. Po zvážení sto parametrů a omezujících podmínek se kilometr před dálničním křižovatkou před Churem rozhodujeme jet směr Disentis, kde i rezervujeme ubytování přes Booking.
Drama vrcholí
Půl hodiny před Disentisem z cedule zjišťujeme, že je uzavřené sedlo Lukmanier Pass, naše jediná šance na pokračování směr Wallis následující den. Ihned zastavujeme u malé benzínky a od party místních se ve směsi italštiny, němčiny a rétorománštiny dozvídáme, že napadlo moc sněhu, že je sedlo opravdu zavřené a kdy bude otevřeno se neví. Za nápad jednoho z nich dát auto na vlak přes Oberalp pass jsme poděkovali, nicméně víme, že to není možné. Co dál, už máme rezervované ubytování a objíždět polovinu Švýcarska se nám nechce, večer na krku. A vlastně jsme téměř v Disentisu a nikde není žádný sníh, co se to děje? Rozhodujeme se to dobojovat do konce a pokračujeme na ubytovaní v Disentisu, lokalita Sedrun.
Večerní bilance – není jasné kolik napadlo sněhu, je jasné, že velká část lanovek zítra jezdit nebude, Lukmanier Pass stále zavřený, lavinová čtyřka. Myslím, že každý z nás to prožíval jinak, ale i já, zapřisáhlý fanoušek Powder Alertu, jsem si říkal, jestli nejsme úplný dementi… Upřímně jsem v noci spal ještě hůř než před výstupem na těžký vrchol.
Příjemné rozuzlení a kýžený Powder Alert
Ráno se situace celkem rychle pročistí. Obava, že nebudou vleky jezdit se potvrdila (více než polovina celého skiareálu od Andermattu do Disentisu je zavřená), ale zrovna dvě sedačkové lanovky a gondola přímo nad Sedrunem budou jezdit, resp. to říká web. Takže do nějakých 2200 – 2300 mnm. se dostaneme. Dále se dozvídáme, že byl otevřen Lukmanier Pass, hurá! Uvědomujeme si, že máme asi docela štěstí.
U lanovky mi pokladní s úsměvem potvrdí, že opravdu nejlevnější skipas je za 94 CHF (více než 2500 Kč) a že žádné slevy z titulu uzavření 2/3 lanovek nemají. Cipískovi musím skipas vnutit silou, myslím, že jsme se dostali mimo jeho toleranci. Sedíme na sedačce, jedeme nahoru, koukáme kolem sebe, nad sjezdovkami ještě sedí ranní mrak. Se zděšením zjišťujeme, že prašan kolem sjezdovek je už rozježděný, on tu byl asi ten Powder Alert už včera! Nejistota nás stále neopustila. Ihned přejíždíme na výše položenou sedačku a zkoumáme širší okolí – svah v břízkách čerstvý, několik hangů vedoucích „do neznáma“ vpravo od sedačky čerstvé, prašan rozježděný jen přímo u sjezdovky. S respektem k lavinovce dáme několik jízd blíže ke sjezdovkám, mraky se zvedají, najednou je jasno. Jako první se pouštíme do nádherných severovýchodních svahů mimo sjezdovky, cca 80cm prašanu v závětří na 35° svazích.
Euforie, svahy začíná olizovat boční ranní slunce, jezdíme jednu čerstvou linii za druhou. Přeci jen to nakonec nebyla píčovina! V areálů působí tři další party freeriderů a pak klasika lyžaři na sjezdovkách. I tak zjišťujeme, že každou linii kterou otevřeme, tak další party komplet rozjezdí, než stihneme vyjet lanovkou znovu nahoru, trochu nevděčná role „být první“. I tak se nám daří celé dopoledne jezdit krásné čerstvé lajny, lanovka absolutně bez front.
V poledne ještě přejíždíme na gondolu v Sedrunu, která nemá žádné oficiální sjezdovky a dáme 2x sjezd místních svahů, lesů a luk pod gondolou. Zde na jihozápadních svazích je prašanu trochu méně a je lehce fouknutý větrem, ale i tak opět krásná lyžovačka bez lidí.
Konec dobrý, všechno dobré
Stálo to za to? Ano stálo, ta zkušenost je nepřenositelná. Po tom, co jsme to už téměř vzdali, jsme si nakonec kvalitně zalyžovali v prašanu. Vím, že pro alpské freeridery je to denní chleba, ale pro našince takový Powder Alert může být pěkný oříšek. Budiž tento článek motivací pro prašanové pochybovače.
V brzkém odpoledni vstřebáme na parkovišti zážitky a vydáváme se přes otevřený a absolutně opuštěný Lukmanier Pass dále směrem Wallis na skialp výpravu na Dom.
