Podzimní výstup na typicky dolomitskou horu Pflerscher Tribulaun 3097m, která ovšem není v Dolomitech. Přenocování na chatě Tribulaunhutte na italské straně (útulný winterraum bez kamen s dekama) a výstup „normálkou“ za 3 na vrchol Tribulaunu 3097m. Topo na stránkách chaty. Výstup může to podle klasy vypadat triviálně, ale jedná se o poměrně poctivý podnik na celý den. Hlavní riziko je místy dost lámavá skála a tak je potřeba jít opatrně. Odměnou jsou neuvěřitelné výhledy a málo lidí.
Dolomity ano i ne
Tribulaun je krásný případ kopce, o kterém jste pravděpodobně nikdy neslyšeli, ale když ho poprvé uvidíte na fotce, budete mít nutkání vyrazit. Jak kdyby ho nějaký obr z Dolomit vyrvat a umístil ho do naprosto odlišné krajiny na hranici Rakouska a Itálii v blízkosti Brennerského průsmyku. A jak už to tak bývá, tak hlavním znalcem těchto tajných klenotů je Honza Plocek, který mě na něj upozornil a po delší době, co jsme toto dobrodružství měli v úkolníčku se naskytl krásný listopadový slunečný výlet a my jsme vyrazili.
Chata a okolí
Parkoviště na konci údolí je jasné, z dálnice je to snad jen 15 minut… V sobotu ráno stoupáme na chatu Tribulaunhutte (pozor ta na rakouské straně se jmenuje stejně). Vítá nás relativně útulný winterraum s posezením, spaním na půdičce, bez kamen, ale s dekami. Lepší než většina italských kachlíkáren, které jsme viděli. U chaty je krásné jezero, o vodu na vaření tudíž není nouze. Za chvíli nás dojdou dvě místní důchodkyně s tím, že na Tribulaunu je to moc hezké, že tam byly před 40 lety, ale že už by tam nikdy nešli, aneb „never more“ angličtinou stejně lámavou jako místní skála. Super. Ale to, že nejedeme na kompaktní žulu jsme věděli, takže žádné překvapení. Odpoledne ještě stíháme vyrazit na další místní dominantu Goldkappl, kam se nám kvůli nastupujícímu večeru a relativně těžkému lezení po vlastním nepodaří vylézt.
Výstup a vrchol
Ráno vstáváme kolem páté hodiny a v šest vyrážíme z chaty pod nástup. Od chaty vede „horolezecká“ cestička až k nástupu, kde uděláme depo na nepotřebné krámy. Začátek ve žlabu i následný traverz na suťové pole zvládáme rychle, i horní pasáž pod sedem projdeme bez problému, stačí se řídit topem. Lano jsme zatím nepoužili. Následně člověk nahlédne do krásné severní stěny Tribulaunu. Cestiček po hřebenu je několik, my šli na sever od hřebenu jak praví topo. Na konci hřebenu nás čeká sněhové pole, vyndáváme mačky a cepín a pokračujeme dál. Za chvíli jsme se ocitli v traverzu pod vrcholovou stěnu a věže, kde je nejhorší skála z celého výstupu, takové docela strmé plotny posypané sutí, ale jsou tu oka na postupové jištění. Zároveň se na nás dotahu skupina 3 rakouských lezců, jediní lidé, které jsme za celý den potkali.
Následně se pomocí fixního lana dostáváme do posledních osmi lezeckých délek s průměrnou obtížností 3 UIAA. Drolivost skály se snižuje. Pokud jste střelci dáte to bez lana, my jdeme v klidu na průběžku.
Z vrcholu je krásný výhled na celé Dolomity a Brentu na straně jedné a na Zillertalské a Stubaiské Alpy na straně druhé. Máme tak skvělou viditelnost, že vidíme dokonce Dachstein. NA vrcholu se sami kocháme snad hodinu.
Sestup
Na sestup už bych lano doporučil kvůli slanění. Poprvé jsem do hor vytáhnul 50m lano, které jsem si koupil nové a zrovna na tuto túru bych raději doporučil 60m lano, kvůli tomu, jak daleko od sebe byly osazené štandy.
Okolo 16h jsme nazpátek u depa, napakujeme věci do batohů a za soumraku sestupujeme na parkoviště a odjíždíme plni zážitků domů.
Video z výpravy na Youtube:
