Po delší době opravdu lahůdková túra, která v sobě měla vše, co na skialpu miluji – nádherný dominantní kopec, zajímavá výstupová cesta, dobré počasí, přespání vysoko v horách, krásná panoramata a přitom vůbec žádní lidé. A přitom mnohé nahrávalo tomu jet spíš někam jinam – sporadické info na webu ohledně túry (moc lidí tam v zimě nechodí), nejistá předpověď počasí, neznámé množství sněhu v nižších polohách, atd. Ale pojďme postupně…
Výběr cíle
Máme s Honzou 3 dny (15. – 17. června 2024) a chuť zdolat ideálně nějakou čtyřtisícovku ve Švýcarsku a kdyby to šlo, tak ještě na lyžích. Předpověď počasí nakonec vyřazuje některé alternativy a my se dostáváme k diskuzi výstupu na Ortler, kde jsem už byl před dvěma roky hřebenem Hintergrat. Při pohledu na severozápadní svahy Ortleru se terén zdá natolik neprostupný, že člověka ani nenapadne, že by tam mohla vést smysluplná skialpová túra. Obava abychom lyže nenesli dva dny na zádech byla myslím oprávněná. Naději dodal report na Bergsteigen (že jsme nevymysleli úplnou blbost), pohled do web kamery (alternativně také zde) naznačoval, že lehce nad úrovní chaty půjde nastoupit na sníh a zároveň nás zlákala informace, že právě otevřela chata Berglhutte (zatím jako jediná v okolí Ortleru). A navíc jsme tak nějak oba tušili, že by z toho mohlo být tentokrát dobré dobrodružství bez lidí.
Berglhutte a romantika s chatařkou
Ubytování na sobotní večer jsme měli s chatařkou již domluvené, chvíli jsme vyčkávali na parkovišti na konci údolí v Trafoi jestli nepřestane pršet, nakonec jsme se vybavili pončem, Honza obalil výbavu pytlema na odpadky (s dovětkem, že alespoň bude co věšet…) a vyrazili jsme. Pomalým tempem za dvě hodiny dorážíme na chatu, kde v souladu s očekávám nikdo není, pouze chatařka, pomocnice a jeden známý chatařky. V tomto kruhu si užíváme opulentní romantickou večeři při svíčkách.
Ráno vstáváme okolo sedmé hodiny, máme v plánu dojít „pouze“ na bivak. Chata je celkem nízko a bivak vysoko, tak nás čeká 1150m převýšení. Dáváme snídani, část krámů (hlavně proti dešti) necháváme na chatě, naštěstí se počasí výrazně zlepšilo. Cca půl kilometru za chatou ještě přelézáme vytáté svahy, ale po 30 minutách nasazujeme lyže (v místě, kde se odpojujeme od letní turistické trasy na Payerhutte) a stoupáme čím dál strmějším hangem. Směr cesty je zjevný, povrch tvrdý, ale pásy drží. Bez nějaké větší pomocné navigace vlézáme do úseku zvaného Eisrinne, kde po chvíli dáváme lyže na batohy a cca půl hodiny dupeme v botách. Následně nad Eisrinne se svah trochu pokládá, my opět bereme lyže, připojujeme se na normální výstupovou trasu z Payerhutte a za necelou hodinu jsme na bivaku. Eisrinne a úsek nad ní by byli dost nepříjemné při zhoršené lavinové situaci, naopak, když jsou v podmínce, tak to bylo docela na pohodu.
Ortler bivak (bivak Lombardi)
Polohou a hlavně nadmořskou výškou 3316m se jedná o skvělé útočiště. Hvězdičky bivaku ubírá neutěšený stav interiéru a výbavy. 5 postelí, smradlavé a špinavé deky, stůl, pár židlí, rozpadlá podlaha. Alespoň dveře a okna fungují a těsní. O vařiči a plynu si nechte zdát. Prostě pro 4 lidi normální přespání. Ale pozice na hřebenu a s tím související výhled jsou naprosto luxusní a to jak do údolí, tak i směrem k vrcholu a serakům pod ledovcem.
V neděli odpoledne už jen zevlujeme a snažíme se vyhnout ostrému slunci. Co nám vlévá naději do žil je pohled vzhůru, kdy je evidentní, že letos je ledovec v naprosto perfektním stavu bez trhlin. V pondělí ráno vstáváme po půl páté, fotíme svítání, snídáme a lehce před šestou vyrážíme. Profil túry nad bivakem je nádherný – člověk jde po širokém hřebenu s nádhernými výhledy do obou stran, svah je čím dál prudší, až přechází do výšvihu na horní ledovcové plato. Tady na chvíli dáváme lyže na batoh a jdeme na mačkách. Z fotek víme, že v tomto místě je normálně mnoho trhlin, my jdeme po naprosto kompaktním hladkém terénu. Nahoře na ledovci se navazujeme na lano a opět po naprosto hladkém terénu bez jediné trhliny pokračujeme zprava okolo „muldy“ na ledovci až na vrchol. Navigačně velice jednoduché.
Vrchol 3905 m
Na vrcholu jsme v metodický čas 7:55 (vlastně se jedná o náš rekord s Honzou), je nádherné počasí, užíváme krásné chvilky a výhledy, jsme tu absolutně sami. Pohled na Hintergrat nenaznačuje, že by z tohoto směru někdo dorazil, je tam opravdu hodně sněhu a obrovské převěje. Pohled zpět na ledovec dokládá, jak moc sněhu ve vyšších polohách letos napadlo, ledovec je v perfektním stavu, bez jediné trhliny od bivaku až na vrchol.
Lano dáváme do batohu a sjíždíme bez navázání podél výstupové trasy až do nejprudšího místa nad bivakem. Tam pár minut schůzujeme, jestli to sjedeme nebo ne (sklon se blížil k 50° s exponovaným dojezdem), ale vzhledem k tomu, že už dopolední slunce trochu natálo sníh, sebereme odvahu úsek sjedeme a pak už si užíváme jízdu po nádherném vyhlídkovém hřebenu nad bivakem.
Na bivaku zabalíme a uklidíme, pod bivakem sjezd ještě dobrý, Eisrinne to už byla drkotačka po dávno vyjetých a přemrzlých lavinkách (ale sjeli jsme to!) a pak už dojezd rozbředlým sněhem až nad chatu. Pivko, pac a pusu s chatařkou a za hodinu jsme u auta.
Shrnutí
V tak dobré podmínce, v jaké jsme měli Ortler my, bych se nebál túru doporučit i středně pokročilým skialpinistům. Ze všech reportů se zdá, že se jedná o extrémní podnik, ale pokud přespíte na bivaku a budete mít dobré počasí pro navigaci (která je jednoduchá) a kompaktní ledovec, je to skutečně túra za odměnu. Možná tedy jediné co vyzkouší vaši „pokročilost“ bude tu správnou podmínku odhadnout.
Obecně bych čekal, že na Ortleru bude to správné okno dost krátké – začátek a prostředek zimy bude příliš lavinézní a na závěr zimy může být tak málo sněhu v nižších polohách, že akci nebude mít smysl podnikat na lyžích. Nu což, tak zkuste a uvidíte.
Ještě dovětek – pokud jste z kategorie hardcore, tak samozřejmě můžete na vrchol za jeden den dojít i z Berglhutte a pokud jste z kategorie ultra hardcore, možná to dáte rovnou z parkáče.
