V termínu 5. – 14. dubna 2024 jsme byli lyžovat v gruzínském Ushguli s následným výstupem na vrchol Laila. Níže bych rád shrnul, co jsme zjistili.
Kdo jsme a proč jsme se rozhodli jet právě sem?
Členové horolezeckého oddílu AKA Praha: Honza Plocek, Luboš Chvátal, Jan Smejkal aka Cipísek. Dále se na výstup na Lailu přidali Verča Nývltová a Jan Kulveit.
Letecká společnost Wizzair nabízí přímé lety z několika evropských měst do gruzínského Kutaisi. M.j. i z Prahy. Kutaisi je dobrý uzel pro cestování po kavkazských republikách a severovýchodním Turecku. Ocenili jsme možnost oddálit rozhodnutí, kam vlastně vyrazit, až na poslední chvíli. Zvažovali jsme turecké pohoří Kačkar, oblast Svanetie, oblast okolo hory Kazbek a oblast údolí Rača. Ne zcela jistá předpověď (nevhodná pro Kazbek) v kombinaci s vysokými teplotami (nevhodnými pro Kačkar a nízko položené údolí Rača) nás přivedly do Ushguli – vesnice ve výšce 2100 mnm.
Jak se tam dostat?
V jarních měsících rozhodně nikoliv přes průsmyk Zagaro, který se obvykle otevírá až v červnu. Silnice přes Mestii se v posledních letech hodně zlepšila, s výjimkou cca 5 – 10 km občas kamenité šotoliny se jede po asfaltu (nebo je to beton?), který je v lepším stavu, než silnice ze Zugdidi do Mestie. Z Mestie se dá do Ushguli dojet za hodinu. Pokud na silnici neleží sníh (nebylo po něm ani památky), není ani potřeba teréňák, jen tu kamenitou šotolinu je s nízkým autem potřeba jet s vysokou opatrností. Teréňák se hodí až na průjezd ulicemi v Ushguli. Pokud neprojedete, můžete to mít do penzoše tak do 200 m pochodu. O průjezdnosti silnice v zimních měsících nemám podrobné informace. Silnice je obecně sjízdná celoročně, až na termíny, kdy ji silničáři nestačili projet po intenzivním sněžení + po pádu lavin. O sjízdnosti silnice 2WD v zimních měsících bez řetězů nemám informace.
Jinak maršrutky, taxíky, auta z půjčovny – nic nestandardního, jako kdekoliv jinde.
Co Ushguli je a co není?
Co Ushguli není – Divočina jak z cestopisných průvodců od Lumíra Pecolda zkraje devadesátek. V Ushguli je silně rozvinutý turistický ruch se všemi klady a zápory, které z toho plynou. Silná letní sezóna (trekaři, motorkáři, cyklisti, day trippeři z Mestie) a slabší, ale rok od roku silnější zimní sezóna (skialpinisti, day trippeři z Mestie).
Dobré lyžařské východiště na dominantní kopce v oblasti. Dominantní je také hradba pětitisícovek v čele s nejvyšší horou Gruzie – Šcharou. Na tuto hradbu odevšad koukáte (a je to působivý pohled), ale málokdo se na ni dostane na lyžích – to jsou podniky z říše lyžařského extrému.
Co Ushguli je – Stále ještě mimořádně malebná a fotogenická vesnice. Opravdu to tam vypadá jak z těch klasických fotek: kamenné věže na pozadí mohutné hradby hor. To je scenérie, kterou v Evropě neuvidíte.
Vesnice, kde není problém sehnat ubytování. Spousty penzionů si stále zachovávají rodinný charakter, kdy můžete být v úzkém kontaktu s domácími. Nepotřebujete nic. Teplá voda, postele s peřinami, polopenze. Jen prachy a lyže.
Vesnice, ze které je možné vyrážet na poměrně krátké túry východoalpského rázu, jen nestartujete všichni z jedné chaty jako v Rakousku, ale každý ze svého penzoše.
Praktické poznámky – všehochuť
Ubytování je levné a polopenze celkem drahá. Nějak se tiše počítá, že na penzoši budete i jíst. Jsou to opulentní hostiny vybraných laskomin, pod kterými se prohýbá hodovní stůl.
Permit je prý teoreticky potřeba jen pro pochod po rovině na ledovec pod hradbu hor podle řeky Enguri. Nikdo jej ale na nejbližších 3 – 4 km od Ushguli nekontroloval.
Vzniká jazyková bariéra, protože postupně mizí generace lidí, která umí rusky. Rozhodně rychleji, než jak ji nahrazuje generace mlaďochů mluvících anglicky. Možná není špatné s mladšími lidmi zkusit nejdříve zapříst hovor v AJ (aby vás nepovažovali za Rusa) a teprve když se nechytají, tak zkusit ruštinu.
Nejstarší a nejzachovalejší část Ušguli je ta nejnižší – na soutoku řek. Tu a tam v Ušguli vyroste nějaká novostavba – téměř bez výjimky hnusná. Pozor při surfování na bookingu.com, ať v něčem podobném neskončíte. Btw. booking.com funguje dobře, podle západních standardů, žádná překvápka se u nás nekonala.
Určitě stojí za to nechat si několik hodin času a projít celou vesnici v režimu klasického turisty. V zimních měsících je to možné i s lyžemi na noze.
Mobilní data – nejlepší je asi koupit datovou simku operátora Magticom. Buď zalevno přímo na letišti, nebo téměř zadarmo na ostatních pobočkách Magticomu mimo letiště. Kdo je tech-geek a má na to HW, může si koupit a vyřídit e-sim. Pokrytí internetem je slušné.
Let Praha – Kutaisi – Praha s lavinovým batohem – v Praze jsme nahlásili kartuše na check-inu, tam je to nezajímalo. Kartuše jsme řešili na nadrozměrných zavazadlech. Šlo v podstatě jen o to, aby personál vyplnil příslušný formulář. Taky by bylo možné vzít si kartuši s sebou jako kabinové zavazadlo (takto jsme to dělali v minulých letech). Zde by se onen formulář vyplňoval u rentgenů.
Pozor: nenechávejte auta přes noc mimo osídlené oblasti. Pokud musíte parkovat mimo penzoš, strčte někomu pár lari a nechte auto u něj na dvorku. My jsme to neudělali a auta nám vykradli.
Obecná náročnost z cestovatelského hlediska – nízká, vše funguje normálně.
Co sledovat – FB overland Georgia (zde info o sjízdnosti silnic) a FB Georgia avalanche and snow conditions (zde info ohledně skialpů a lavin, nejlépe funguje pro okolí Gudauri+;)
Do kdy je možné lyžovat – byli jsme tam na počátku dubna a bylo to tak tak. A to myslím, že je letos hodně sněhu. Myslím, že hlavní lyžařské sezóna končí s koncem března.
A teď detaily k túrám
Řekl bych, že kolem Ušguli je cca pět smysluplných jednodenních lyžařských cílů, z nichž ne všechny jsou sjízdné při lavinově zhoršené situaci. Vizte mapku: https://mapy.cz/s/pakerocode
Popisky k mapce:
1 – Gvibari – Na kopec šly jedna či dvě velké komerční výpravy. Asi je to oblíbený kopec díky krátkému nástupu. Přímo z vesnice Murkmerli se začíná nekompromisně stoupat. Strmější úbočí. Tento kopec ohraničuje ze západu hlavní freeridovou zónu nad Ushguli.
2 – Kóta 3014 – Nejvyšší kóta této části hřebene. Lavinově defenzivní postup po S hřebínku. Tento kopec ohraničuje z východu zmíněnou hlavní freeridovou zónu. Mezi body 1 a 2 je nesčetně strmějších i mírnějších sjezdů. Potkali jsme zde kvalitní prašan, ačkoliv jsme v to vzhledem k tomu, jak bylo dole v Ušguli teplo, ani nedoufali. Nástup z vesnice Murkmeli. Stopy sem vedly, ale kopec se mi zdál trochu méně vytížený než Gvibari.
3 – Dadaishi – Na tento kopec jsme jen koukali. Vypadal, že by pustil, ale vyžadoval by lepší lavinovou situaci – závěrečný S hřebínek vypadal strmý, sněhový a exponovaný. Nelze si dělat iluzi, že si člověk ušetří nástup autem po silnici. Silnice byla protažena právě jen na konec Ušguli.
4 – kóta 2980 – po JZ hřebeni. Lavinově celkem defenzivní hřebenovka, vhodná pro seznámení s terénem a situací. Z kóty lze v případě chuti pokračovat dál po rovném hřebeni kilometry daleko. Sjezd po hřebeni zpátky s výhledem na vesnici je malebný. Hojně chozená túra. Přestože je to vlastně kvak, výhledy na vesnici a na Šcharu jsou tak hezké, že člověku ani nepřijde, že končí túru v podstatě na nevýznamné kótě nevýznamné rozsochy hlavního hřebene.
5 – kóta 3242 – Nahoru jsme šli V hřebínkem (č. 7), kterým se dá jet i dolů. Pokud dovolí lavinová situace, lepší sjezd je SV hangem (č. 8). 700 výškových metrů pěkného kvalitního sjezdu. Je výhodné zpočátku od vesnice postupovat až cca do 2550 m po letní cestě. Krásný výhled na Šcharu.
6 – Karetta – Nešli jsme, ale je to také hojně chozená túra. Měl jsem z ní pocit, že už je příliš blízko stěně Šchary, která by tím již ztratila něco ze své vizuální působivosti. Zároveň celkem působí jako nevýznamné zvlnění hřebene v hlubokém stínu svého výrazně vyššího souseda.
Závěr
Ushguli je vhodné na týdenní podnik v případě nestabilního počasí – lze dělat půldenní túry. Na týdenní podnik v případě stabilního počasí mi přijde, že je cílů poněkud málo. Zároveň se mi jeví jako vhodné pro mírnou aklimatizaci před vyššími cíli – např. před Lailou.
Po uskutečnění výše uvedených túr jsme se přesunuli zpět k Mestii, kde náš tým rozšířila Verča s Honzou a pustili jsme se do příprav na výstup na vrchol Laila.
