V termínu 8. – 10.4.2024 jsme byli lyžovat v Gruzii na kopci jménem Laila a toto je report z výstupu.
Kdo jsme?
Členové horolezeckého oddílu AKA Praha: Honza Plocek, Luboš Chvátal, Cipísek, v neděli se k nám po příletu do Kutaisi přidali ještě Kulička a Verča Nývltová.
Předtím jsme pár dní lyžovali kolem Ushguli a o téhle lyžovačce pojednává minulý díl tohoto dvojdílného miniseriálu. V Ushguli už byl ale každej, je to pravděpodobně třetí nejprofláklejší (pozor – skialpinistický, nikoliv sjezdovkový) rezort zimních dovolených v Gruzii – hned po Gudauri a Mestii se svými dvěma lyžařskými středisky v okolí. Těžko tedy o Ušguli napsat něco objevného. Zato o lyžovačce na Laile je na internetu informací jak máku.
Co je to Laila?
Laila je se svými těsně přes 4000 metry nejvyšší hora Svanetského hřebene Kavkazu. Je to nepříliš špičatá, ale prominentní hora. Všechny čtyř a pětitisícovky v Gruzii se nějak motají kolem hlavního hřebene Kavkazu. Laila je jediná čtyřtisícovka, která leží o hřeben jižněji. Proto je z ní na ten hlavní hřeben nádherný výhled.
Laila se někdy také píše Lahla, Lahili, Mta Laili. Je třívrcholová. Na středním vrcholu nám GPS ukazovala něco kolem 4030 mnm. Na mapách se většinou uvádí 4008 nebo 4009 mnm.
Horolezeckou terminologií je Laila choďák. Myslím, že to je nejsnazší nebo jedna z nejsnazších čtyřtisícovek na Kavkazu. Proto je taky vhodná pro lyžovačku.
Přesto však na lyžích na Lailu nikdo nechodí. Je tomu tak pravděpodobně protože se Laila nedá urvat jednodenní túrou z pohodlí chaty, parkoviště nebo penzoše. Opravdu atletičtí borci by asi byli schopni dát Lailu za dva dny, běžní smrtelníci budou potřebovat tři až čtyři dny.
Logistika túry
Spali jsme v penzionu Carpe Diem ve vesnici Becho a můžeme tento podnik doporučit. Dalších několik málo penzionů, které ale nejsou na mapách ani na bookingu, jsou ve vesnici Tviberi a Lezgara. Lezgara je poslední vesnice dosažitelná autem. Zde nechte auto u někoho na dvorku. My jsme jeli ještě asi o 300 m dál a parkovali jsme u pramene minerálky (železitá, trochu s bublinkama, docela dobrá). Toto nedoporučujeme, protože nám zde auta vykradli.
Na lyžích je radno pokračovat po lesní svážnici (nikoliv po turistické cestě, označené jako Laila glacier) až k turistické útulně ve výšce 1730 mnm. Útulna je odemčená, jsou zde kamna a dřevěná pryčna pro cca 6 – 8 lidí. Bohužel je poloha této útulny nevhodná. Je příliš nízko. Zde se napojujeme na turistickou cestu. Další útulnu (cca 1950 mnm.) míjíme, je stále nízko, navíc je dosti neútulná a zatéká do ní. Po další hodině pochodu přicházíme na otevřenou salaš 2220 mnm., zde jsou kamna a tři drátěné rošty postelí bez matrací. V pěti lidech bylo již celkem těsno. Dřevo se ještě dalo sehnat. Bylo znát, že kolem této salaše občas někdo projde, vedle boudy někdo postavil jakési závětří ze sněhu. Celou dobu nikde nikdo, ale staré lyžařské stopy byly viditelné. Jedná se opravdu o salaš, nikoliv o turistické zařízení. Nocujte zde tedy tak, ať je salaš v lepším stavu, než jakou jste ji večer nalezli (což není zase tak těžké, protože zde na podzim bačové nechali neumyté nádobí a pytle s odpadky). Jsou zde myši.
Ráno vyrazte brzy. Čeká vás výstup do sedla Laila pass (na mapách nepojmenováno nebo pojmenováno místním jménem Chizhdi, 3100 mnm.) Cca 300 výškových metrů ve sklonu kolem 35°. Za sedlem je dolík, za kterým odbočíme z letní cesty a nastoupáme ještě cca 50 výškových metrů doleva. Následným traverzem se vyhneme exponovanému sjezdu západním hangem, přejedeme plytký JZ hřebínek a sjíždíme méně exponovanou JJZ strání či kuloárem (40°, 300 výškových metrů) opět na letní cestu. Brzký start je potřebný především kvůli tomuto sjezdu, což je asi klíčový úsek celé túry (aby sem ještě nepražilo slunce).
Následně pokračujeme po letní cestě, která po táhlém stoupání klesne na ledovec Laichala. My jsme kempovali ve výšce cca 3300 mnm., asi by se dalo spát i v sedle Jvari (3427 mnm.).
Výstup na vrchol probíhá západním hangem po ledovci, nejmírnějším terénem cca do sedla mezi severním a centrálním vrcholem Laily. Dále na lyžích kam až pustí a zbytek na mačkách až na vrchol.
Z vrcholu je nádherný výhled na nejvyšší a nejdivočejší část hlavního hřebene Velkého Kavkazu. Elbrus, Donguz Orun, Ušba, Tichtingen, Tetnuld, Džangi Tau, Šchara. Zajímavé je, že zde nejsou tak daleké výhledy jako v Alpách. Délka zmíněného úseku hlavního hřebene je necelých 100 km. My jsme měli bohužel zhoršenou viditelnost, občas se trhly mraky a otevřelo se malé okno.
Sestup
Následně jsme sjížděli po ledovci bez navázání. Sestup po výstupové trase.
Před návratem JZ svahem zpět do Laila pass je potřeba učinit rozhodnutí. Pokud za sebou budete mít výstup na vrchol Laila, pravděpodobně zde budete v době, kdy bude do hangu tak akorát pražit slunce. Pokud to je lavinově bezpečné, pokračujte (my jsme pokračovali, protože bylo zataženo, a stejně jsem z toho měl dost špatný pocit – měli jsme dost teplo). Pokud to smrdí, utábořte se a pokračujte ráno. Následně budete mít i severní sjezd v lepším stavu.
Varianta pro sportovce
Na túru vyražte nalehko. Jídlo na dva dny, spacák, károška a vaření. Ze salaše 2220 m vyražte ještě za tmy. Dejte vrchol a pod hang na Laila pass doražte večer, kdy už sníh začne opět přituhovat. Na sever z Laila pass vás možná čeká sjezd s čelovkou po stopách, které jste si brzy ráno šlápli vzhůru. Buď to dovalte až do Lezgary, nebo přenocujte na salaši a užijte si ranní sjezd lesem, který je malebný a vyplatí se jet ho ve dne. Je to 2500 výškových metrů a 20 km (ze salaše na vrchol a zpět na salaš).
Ostatní tipy a poznámky
Povolení – nic není potřeba.
Mapka výstupu – není, vyprnul jsem se na ni, ale z popisu túry a vedení letní normálky je postup zřejmý.
Vybavení – ledovcové, na spaní venku (sportovci salaš – salaš nepotřebují stan). Plyn koupíte na letišti v Kutaisi nebo v krámcích se suvenýry v Mestii.
Typ obtíží – taktické obtíže související s vyhodnocením lavinové situace pro přechod Laila pass.
Alternativní možnosti výstupu – Přestože to na mapě vypadá lákavě, nakonec jsme letní normálku vyhodnotili jako nejschůdnější cestu. Ve skutečnosti je letní normálka s velkou převahou nejschůdnější cesta, až skoro v zimě jediná.
Množství lidí – z Lezgary do Laila pass můžete někoho potkat. Z Laila pass na vrchol nejspíše nepotkáte nikoho. Nebyl jsem si jistý, ale zdálo se mi, že jsme lyžařské stopy v úseku z Laila pass na vrchol nepotkali žádné.
