Výlet do Chamonix z 17. – 21. srpna 2023 s cílem podniknout klasické výstupy v okolí Aiguille du Midi a Punta Helbronner. Pro mě osobně se jednalo o první návštěvu okolí Chamonix a kromě výstupů jsem se těšil na průzkum možností pro skialp, k čemuž jsou ideální místní lanovky. Výběr cest nakonec velice ovlivnilo teplé počasí, které v tu dobu na místě panovalo. Jako primární cíl byl nakonec stanoven horolezecký magnet Dent du Géant 4013 m a následně v průběhu akce jsme jako bonus přidali kopec Aiguille Rochefort 4001 m.
První zjištění je, že přijet v sezoně „jen tak“ do přetíženého Chamonix a začít na místě řešit parkování, lanovku a chaty může být dost problematické. V našem případě byla prodleva mezi nákupem lístku na lanovku a vlastní jízdou cca 3,5 hodiny, což jsme se následně dozvěděli, že jsme ještě měli štěstí. Zároveň pokud chcete jet nejenom na Midi, ale i následně pokračovat lanovkou Panoramic směrem k Punta Helbronner a k chatě Torino, tak vše řešit ideálně den dopředu, nebo brzo ráno. Mimochodem opravdu doporučuji použití lanovky Panoramic místo tunelu, ty výhledy za to prostě stojí. V okolí Punta Helbronner, kde končí lanovka, se lze ubytovat na chatě Torino, nebo stanovat na ledovci pod chatou.
První den padá v podstatě celý na logistiku, lanovky a přípravu spaní na ledovci. Večer se rozhodujeme, že ráno brzo vstaneme a hned se pokusíme od Dent du Géant, máme obavu z davů lidí. Vstáváme okolo čtvrté hodiny a jako druhá dvojice vyrážíme. Výstup vede přes ledovec, kolem červené věže a následně nestabilním svahem k úpatí Dent du Géant (TOPO). Tento nechvalně známý svah je už v létě komplet bez sněhu a ledu a často zde horolezci shazují velké kameny na své kolegy pod nimi. Naše doporučení je držet se při výstupu více vpravo, kde je skála kompaktnější, možná trochu těžší lezení s několika fixními lany, ale méně drolivá skála.
Od úpatí „zubu“ je cesta již jasná – nastupujeme přes polici po levé ruce, prvních několik délek je příjemné dobře odjištěné lezení, které nás dovede k Burgenerovým plotnám. Plotny jsou celé zajištěny tlustým fixním lanem (bez něj by se jednalo o dost seriózní podnik). Postupujeme rychle, v horní části ploten předbíháme rumunskou dvojici. Nad plotnami prolézáme klíčové místo bez fixního lana, velice exponované, ale stále v rámci celkové klasifikace cesty AD+. Následně se již úzký hřebínek formuje do první vrcholové věže Pointe Sella, následně krátký sestup a výstup na hlavní vrchol. Vrcholová socha Madony má děravou hlavu od blesků, nastupovat před bouřkou rozhodně nedoporučuji. Z vrcholu je dechberoucí výhled na celý masiv Mont Blanc, celý hřeben Grandes Jorasses i Aiguille Verte.
Na sestupu nás čeká vzdušné slanění – jak píší v průvodci, neslaňujte moc doprava, jinak skončíte viset v převislé jižní stěně. V celé stěně je několik sérií označených slaňáků maximálně po délce 25 m. Každý slaňák má na cedulce písmeno a číslo (např. A3) a šipku se směrem následného slanění. Po slanění se vracíme zpět ke stanu, který pro dnešek balíme a jde spát na chatu Torino.
Třetí den se brzo ráno vracíme k úpatí Dent du Géant, ale tentokrát pokračujeme dál hřebenem Rochefort směrem k vrcholu Aiguille Rochefort 4001 m. Na hřebenu je pouze jedno nepříjemné místo, kde ustupující sníh odhalil plotny, pod kterými je ledové pole. Naštěstí vše zajištěno fixním lanem. Finální výstup západní stěnou navigačně i lezecky celkem jednoduchý. Z vrcholu krásný výhled na Grandes Jorasses, Aiguille Verte a ledovec Mer de Glace.
Návrat do Chamonix probíhá opět lanovkou Panoramic (skvělá kochačka i na podruhé), následně průzkum všech zákoutí Aiguille du Midi (a konfrontace s jedním z největších horských turistických bizárů) a následně už pouze sjezd lanovkou do Chamonix, hamburger na parkovišti a odjezd zpět.
