EN: Ferpeclegrat TOPO in English below
Předposlední srpnový víkend roku 2020 jsme se dohodli se Standou Kaláškem a Honzou Plockem, že vyrazíme na Dent Blanche. Původní plán bylo vylézt na vrchol přes východní Viereselgrat s vlastním bivakem na ledovci nad Schönbielhütte. Hledali jsme horskou samotu a romantiku, což sliboval tento report z roku 1928 a dále fakt, že moc novějších popisů této cesty neexistuje. Po delším průzkumu internetu jsme došli k závěru, že návrat z chaty Dent Blanche směrem k Schönbielhütte není aktuálně chozený a tak jsme se rozhodli, že využijeme Bivouac Dent Blanche v severním sedle jako výchozí bod cesty.
Cesta na bivak z parkoviště Ferpecle je zcela jasná a bezproblémová a bivak luxusní – spacáky a karimatky nechte doma. Pouhým pohledem z bivaku bylo jasné, že cesta směrem na východ k Viereselgrat je komplikovaná, ustupující sníh zanechal za sebou velice nepříjemný sestup kamenným šrotem z bivaku na ledovec Grand Cornier. Dále z průvodce nebylo zcela zřejmé, jak složité je nastoupit z bivaku na východní hřeben a dále nám moc nepřidala informace od místního guida na bivaku, že východní hřeben se prostě chodí z Mountethütte.
Naše pozornost se tedy stočila k hřebenu Ferpecle. Historická nástupová cesta z chaty Dent Blanche není aktuálně doporučovaná (i když některé knihy káží opak) a navíc jsme od guida dostali tip na polici, kterou lze hřeben prostoupit a zkrátit si tak nástup z bivaku na hřeben. Následující den, který jsme měli na aklimatizaci, jsme využili k průzkumu nástupu a v podstatě nám trvalo celé odpoledne, než jsme polici našli a ujasnili si, jakým způsobem hřeben prostoupit, abychom se vyhnuli nejtěžšímu místu, které je v průvodci popisované jako 150m těžkého lezení, polovina za IV a polovina za V. Vlastní prostoupení policí a nalezení cesty na hřeben je klíčová část túry, na webu je nejeden report o tom, jak horolezci zabloudili a volali vrtulník. Na začátek police jsme postavili mužíka a dále Honza namaloval níže uvedené topo – ultimátní guide pro hřeben Ferpecle.
Ve 4:30 jsme opustili bivak, za tmy nastoupili na polici (za světla jí poznáte podle jasně žluté skály), za policí jsme 2x slanili a pokračovali dále traverzem v jižní stěně hřebene. Krátce po svítání jsme se blížili k první (ze tří) zjevných polic v jižní stěně hřebenu a zkoumali kudy na hřeben. V této fázi jsme kombinovali informace z reportů a průvodce s horolezeckou intuicí. Hlavním navigačním prvkem je velký světlý kus skály přímo na hřebeni ve tvatu trojúhelníku, či kosočtverce, který musíte mít celou dobu po levé ruce. Více v níže uvedeném topu.
Po připojení na hřeben se další postup zdá dost chaotický. Před každou věží přemýšlíte, jestli to teda je už ta težká žandarma, kterou popisují v průvodci, nebo ne… Recept je následující, pokud to stále pouští, lezte přímo po hřebenu, když už nevidíte možnost dalšího postupu, obcházejte zprava. Takto obejdete dvě nejtěžší místa a hřeben vás navede do finální vrcholové stěny, kde už vidíte vrchol a kříž. Tam doporučuji pokračovat co nejvíc vlevo, prostředkem je skála neuvěřitelně rozlámaná.
Na vrcholu jsme byli v nepříliš učebnicových 17:30 a po krátkém odpočinku započali sestup normálkou. K sestupu bych pouze uvedl, že je třeba sledovat vyšlapané cestičky, trefit přibližně uprostřed dvě slanění a spodní velkou žandarmu obcházet zprava (při pohledu shora). Pak už vás čeká kus ledovce, pak ještě jeden skalní hřeben, další ledovec (docela dost děravý) a poslední hřeben nad chatou. Ten nám pro sestup po tmě přišel celkem těžký. Je třeba se stále držet hřebenu, nikam neodbočovat a sledovat černou trubku s vodou na chatu.
