Úvod
V září je ideální sezóna na velké projekty. V roce 2022 to měla být Ushba, ale nějak nás vystrašily reporty o katastrofálním stavu tamních ledovců (jako ostatně letos všude) a volba tak padla na náhradní plán – divoký hřeben Cresta Signal ve skupině Monte Rosa. A tak sedíme s Terkou, Standou a Honzou v autě a kroutíme hlavou nad tím, jaká je to hrozná dálka, když se ty Alpy musí objet až na druhou stranu. Už to bude skoro deset let co jsem z údolí obdivoval mohutnost východní stěny masivu Monte Rosa a mám radost, že se „tam nahoru“ konečně podívám.
Plán je začít v městečku Alagna Valsesia a nastoupit na bivak Capanna Luigina Resegotti a po cestě si dát jednu „aklimatizační“ noc na chatě Rifugio Barba-Ferrero. Z bivaku následně hřebenem Cresta Signal na vrchol Signalkuppe 4 554 m, přenocování na chatě Margheritta a poslední den pokud čas a síly dovolí tak ráno jestě vylézt na Dufourspitze 4 634 m a následně přes Rifugio Gnifetti zpět na lanovku a do údolí.
TOPO a popis trasy výstupu
Na webu se podařilo najít několik nákresů trasy výstupu. Jako vždy se ukázalo, že to nejjednoduší TOPO (uprostřed níže) bylo nejvíce vypovídající, jelikož až na tři klíčová místa je trasa celkem zřejmá. Jako třetí níže uvádím vlastní TOPO v češtině na fotografii pořízené z dronu.
Popis trasy lze shrnout následovně (viz mé barevné TOPO níže) – až k prvnímu výraznému hnědému výšvihu (on to není úplně žandarm) stále po hřebenu, nebo mírně vlevo. Pod výšvihem buď to vpravo traverzem, nebo vlevo žlabem. Nad hnědým výšvihem pokračovat po pravé straně hřebene až v dálce uvidíme žlab končící ledopádem. Pokračovat žlabem, ale nedolézt až k ledopádu! Tuto chybu jsme udělali my a vyhnalo nás to do celkem těžké lezecké délky. Je třeba odbočit cca 50m pod ledopádem do prava. Následně pokračovat volně až k patě kolmé stěny se šedivým „S“ a tam se dát doleva. Následně buďto přímo těžším terénem, nebo výšvih zleva obejít a pokračovat žlabem až na horní položenou část hřebene (tuto část jsme už z důvodu zranění nelezli). Klíčová místa výstupu mají maximální obtížnost IV. UIAA.
Úraz a záchrana
Okolo 13:30 se blížíme pod vrcholový výšvih se zřetelným šedivým „S“ ve výšce lehce přes 4 300 m. Na štandu se s Honzou střídáme, lezu první, materiál skalky, šutry a sníh. Při odrazu mi zůstane v obou rukách velký kámen, hážu salto vzad a dopadám o 10 m níže do napnutého lana. První ohledání – krev nestříká, bolí mě levé lýtko a pravé zápěstí. Čekáme na Standu s Terkou a po krátkém ohledání ruky se rozhodujeme zavolat záchranu. Mobilní signál není a tak s jistým respektem i sebezapřením (co když jsem jenom simulant a ruce nic není?) odklápím kryt magického SOS tlačítka na Garminu a dlouze ho mačkám.
Z úvodní komunikace přes Garmin jsme zcela nenabili dojmu, že nám v dohledné době bude nad hlavami přistávat vrtule. Zkoušíme tedy vytočit 112 na mobilu a hle, i bez signálu se dovoláme! Vysvětlujeme celou situaci a naší polohu, zdá se nám, že od Garminu už o nás horská služba ví. Domluva celkem složitá, neustále nás nutí diktovat naše telefonní číslo (proč?) a zkoušejí nás požádat i o nadiktování GPS souřadnic. Ve větru, s mizerným signálem a špatnou angličtinou, no to snad ne. Nicméně se naší polohu podaří vysvětlit a za cca půl hodiny přilétá italský vrtulník. Na lince 112 máme slušnou konferenci – italsky mluvící operátorka, česko-italská překladatelka (wow), náčelník horské služby a pilot vrtulníku (!). Vytahujeme oranžový bivakovací pytel abychom byli ve stěně vidět, máváme a po telefonu se snažíme navádět pilota (podle mě dost jasnými pokyny). I tak potřebuje cca pět pokusů („náletů“), než nás ve stěně najde. Vyletí nad nás, levá, pravá, levá, pravá, chvíli stojí na místě a pak odletí pryč. Zoufale stojíme a dožadujeme se překladatelky na lince o vysvětlení, co se děje. Ta trochu zmatená nás informuje, že jsme v moc prudkém terénu a že u hřebenu fouká silný vítr a že italové nemají pro tento typ záchrany vhodný vrtulník.
Jde do tuhého, slunce se už před hodinou schovalo za kopec, fouká vítr, začínáme slušně mrznout. V nateklé ruce cítím, jak mi tele puls (že bych přeci jen nebyl simulant?). Spojení telefonem na linku 112 nám neustále padá, alepoň nás to vždy po opětovném zavolání přihlásí zpět do konference a tak nezačínáme vždy od nuly. Probíhá 20 minut chaosu, kdy nevíme, co se bude dít, nakonec se dozvídáme, že italové požádali o pomoc Air Zermatt, kteří toho ale „teď mají hodně“, kdy přiletí nevíme. Na štandu diskutujeme varianty, mrznout tu další hodinu, dvě se nám nechce, vymýšlíme postup jakým pokračovat dál, kdo první, kdo poslední, jakou klatku na tahání mé osoby, apod.
Poslední zpráva z Garminu v 15:37 dokresluje zoufalost situace – „We have been informed that rescue has been activated but there is no ETA. Please let us know once help arrives“. Díky Garmine!
Krátce před 16h stále nemáme potvrzen čas příletu záchranářů, Standa vyndává lano a připravuje štand k dalšímu postupu a v tom z dálky slyšíme spásný šelest lopatek vrtulníku. Švýčaři = profíci. Je vidět, že pilot přesně ví, kudy stoupá hřeben Signal, „nasedne“ nad hřeben dole v sedle a sleduje ho až doletí přesně k nám. Nad hlavami nám provede pár cvičným manévrů, pak slétá na naší úroveň, ukazuje nám palec nahoru a letí do údolí. Během chvíle jsme pochopili, že potřebují zaháknout záchranáže na fixní podvěs a za pár minut se k nám vrací. Během toho na štandu propuká panika – jak se mám připravit, co batoh, co lano, mám se odjistit? V tom už kolem nás víří sníh klesající vrtulník a jedním přesným pohybem k nám do svahu dosedá záchranář na podvěsu. My na něj řveme „hello“, on nám opětuje „harnes good?“. Po tom co na něj s Honzou kývneme, oba nás ihned cvakne do podvěsu, důkladně zkontroluje, že nejsme jištěni ke štandu, nepatrným pohybem pošle signál pilotovi, lano škubne a my se s Honzou během okamžiku vznášíme nad rozervanými ledovci hluboko pod námi. Všechno se to sehrálo tak rychle, mám pořádně cvaklou karabinu, mám pořádně utažený sedák? Pomyšlení na potenciální volný pád z výšky 2 kilometrů je děsivé. V tom už nás vrtulník pokládá na loučku na úpatí kopce, vyhakujeme si karabiny a za dalších 5 minut u nás přistává vrtulník se Standou, Terkou a záchranářem, který s námi byl u štandu.
I zbytek záchrany je pro mě osobně velká životní zkušenost, ale z pohledu čtenáře asi trochu nuda. Na loučce záchranáři odháknou podvěs, nacpou nás dovnitř do helikoptéry a svezou nás dolu do Alagny. Tam už jen mě policejní vůz veze ke druhé helikoptéře (té italské, co se jí nepodařilo nás zachránit), následně letím do nemocnice v Borgosesia, kde mi rentgenem potvrdí zloměné zápěstí, dostanu sádru a o tři hodiny později mě vyzvedává zbytek party.
Ponaučení, aneb Lessons learned
- Na záchranu čistě od Garminu nelze úplně spoléhat, je zřejmé že informace na horskou službu předali, ale bojím se, že kdybychom nezavolali na 112, tak bychom ve stěně zůstali do rána.
- Na druhou stranu pokud mobilní signál opravdu není, bude v případě nehody možnost využití Garmin inReach zařízení k nezaplacení!
- I když se telefon tváří, že nemá signál, je zde možnost, že půjde vytočit linka 112, zkuste to.
- Uložte si pro každou alpskou zem i telefoní číslo přímo na horskou službu, můžete tím zkrátit délku komunikačního procesu.
- V případě, že se během záchrany rozdělujete, zamyslete se nad tím, kdo má mobil (a jak moc nabitý), kdo má klíčky od auta, apod. Kdych si na klíčky od auta nevzpomněl v poslední chvíli v druhém vrtulníku, tak já bych byl s klíčkama od auta a bez mobilu v Borgosesia, zbytek party by byl s autem a bez klíčků v Alagně.
Technologie Garmin inReach
A teď trochu blíže k tomu Garminu. Rodina zařízení Garmin inReach zahrnuje jak plnohodnotné satelitní navigace s velkým displejem a navigací na mapě (např. řada GPSMAP), tak malé komunikátory určené hlavně pro odesílání zpráv a nouzovou komunikaci (např. inReach Mini a Messenger). Přehled zařízení a další informace o technologii inReach lze najít na stránkách Garminu. Všechna zařížení využívají satelitní síť Iridium, která nabízí celosvětové kvalitní pokrytí signálem.
Konkrétně moje zařízení Garmin inReach Mini umožňuje následující klíčové funkce:
- aktivaci stavu nouze speciálním tlačítkem vč. odeslání souřadnic a textové komunikace
- získávání aktuální předpovědi počasí
- příjem a odesílání textových zpráv
- záznam trasy s odesíláním trackpointů do online mapy
- zjednodušenou navigaci
Plány a tarify inReach
V případě, že nežijete na horách celý rok, je nejvýhodnější si platit roční předplatné (výpalné) tarifu Freedom, které vám následně umožňuje průběžnou aktivaci / deaktivaci plánů Safety, Recreation, nebo Expedition a to vždy minimálně na jeden měsíc. Jednotlivé plány se liší např. počtem zpráv v balíčku, detailem předpovědi počasí, intervalem track pointů, cenou zpráv nad limit apod. Detailní přehled tarifů a plánů inReach njdete na stránkách Garmin.
Struktura a kombinace plánů a tarifů a hlavně jejich fakturace mi přijde dost chaotická (možná až záměrně zavádějící – proč není v ceníku uvedena roční cena tarifu Freedome?). Takže pro představu, jak lze fungovat nejlevněji – každý rok si zaplatíte tarif Freedom ze 39,99 EUR a tím budete mít dále možnost si v případě potřeby aktivovat na měsíc plán Safety za 19,99 EUR.
