Teploty gradují, hory se hroutí, ledovce se rozpadají. Na srpen 2026 byla v plánu původně Ushba v Gruzii, následně čtyř tisícovky v okolí Chamonix. Vše vzalo za své s naším strachem, že nám v tom vedru spadne kus ledu nebo šutru na hlavu a tak jsme nakonec po velké diskuzi zvolili oblast kompaktních žulových velikánů ve švýcarském Bergellu. Ihned se dostavil strach jiný – strach z lidí a z přeplněných štandů v severce Piz Badile. Netrvalo to dlouho a projekt byl na světě – trkla nás do očí neuvěřitelná linie na vrchol Punta Pioda v hřebenu Sciora. Vyrážíme ve středu brzo ráno a cestou v autě bookujeme na dvě noci chatu Cappana Sciora.
Popis cesty
Punta Pioda (3238 m) – Via Bramani 5c A0 / 6b (též Piodakante)
- 22 délek, 700m lezení
- těžší místa zajištěna skobami a borkáky
- Minimálně 10 expresek, sadu friendů, smyce
- kromě jedné délky by šlo slanit s 2x50m lany, my jsme měli 60m
- nástup z chaty 1,5 hodiny
Zdroje:
- Popis cesty a topo – https://www.yumpu.com/it/document/view/16332408/pioda-di-sciora-3238-m-via-bramani-mountaincafe
- Topo na fotce stěny – https://www.gulliver.it/itinerari/sciora-pioda-di-spigolo-nw-via-bramani/
- Report s fotkami – https://www.holzding.ch/zberg/E/piodaPtNW.html
- Nejlepší topa jsou k dispozici v knižních průvodcích na chatě
Příjezd a nástup na Cappana Sciora
Dole v Bondo se držte cedulí směr Val Bondasca a dojeďte na nejvyšší parkoviště, kde bude volné místo. Nám se podařilo dojet až na jedničku a chytit místo. Automat na výběr poplatku za vjezd 10 EUR byl naštěstí „Out of order“. Dál se pokračuje po turistické cestě přes čtyři lanové mosty až na chatu Cappana Sciora cca 2,5h. Velice útulná malá chata s neuvěřitelným panoramatickým výhledem. Ve skříňce nafoťte do mobilu libovolná topa cesty z různých průvodců, kterých tam mají opravu mnoho. A běžte brzo spát…
Chatař nám doporučil vstát už ve 3 hodiny ráno a ochotně nám připravil už večer snídani. Snídáme tak, jak se v tuto šílenou dobu dá, balíme, vyrážíme. Trochu mě zaskočilo, že jsme se před chatou sešli 3 party, ale nakonec se ukázalo, že sice míříme pod stejný hřeben, ale německá dvojka zvolila cestu na Sciora Dafora, druhá česká dvojka cestu na jehlu Ago di Sciora a my s klukama na Punta Pioda. Nástup pod stěnu vám popíše chatař, od chaty se jde kousek po cestě směr sedlo Cacciabellapass a asi za 10 min se u dvou mužíků odbočí doprava „nad morénu“, následně se projde jedno rameno morény a už se směřuje ke spodní věži, kterou hřeben s cestou začíná. Nástup pod stěnu trvá cca 1,5h, jsme tu se svítáním cca v půl šesté.
Výstup – plotny kam se podíváš
Nejprve lezeme bez jištění první dvě délky do sedla nad věží, kterou hřeben začíná. Od úpatí této věže budete na závěr i slaňovat. Pak zatáčíme doleva na hřeben a dolézáme jednu lehkou délku k památeční ceduli. Myslím, že i bez neustálého studování topa lze cestu citem trefit, sleduje celou dobu široký hřeben v západní části kopce. První těžší část hřebenu oblézáme zprava, následuje několik lehčích délek na průběžku, pak přicházejí už těžší plotny, kde stoupá obtížnost až ke klíčovému místu. Je ironie této cesty, že právě nejtěžší místo je v mokrém převisu s nejhladší skálou. Naštěstí je klíčová délka vybavena mnoho skobami a fixní smycí, takže můžeme bez výčitek hákovat. Bez hákováni by byl tento úsek za 6b.
Nad převisem se cesta opět pokládá do několika lehčích délek, které následně střídají plotny až do úrovně 5c. Vrcholová pasáž se v různých topech liší, asi jsme se v poslední pasáži příliš odchýlili doleva, šlo jít přímo na vrchol podél viditelných borháků.
Cestou nahoru postupně objevujeme všechny slaňovací kruhy, po kterých se budeme večer vracet.
Vrchol a sestup, resp. nekonečné slanění
Na vrcholu jsme kolem čtvrté hodiny, kocháme se samotou i výhledy na Bergell. Dříve než byla cesta vybavena sestavou slaňáků se sestupovalo hřebenem na sever s následným slaněním z hřebenu až za vrcholem Sciora Dafora. My volíme slanění výstupovou linií a zde přichází další paradox, celá cesta je vybavena cca dvaceti kruhy na slanění, jen na vrcholu žádný není! Po celkem detailním obhledání okolí vrcholu volíme slanění z erárních smyc. Dle průvodce máme před sebou minimálně 4 hodiny slaňování.
Už během prvních několika slanění se ukázalo, že jsme ve třech lidech pomalejší než průvodce káže. Ze čtyřech hodin je rázem sedm a na nás padá tam, což nás dále zpomaluje. Jako na potvoru se nám nepodaří najít poslední slaňák nad cedulí, kde máme depo s nepotřebnými věcmi. Obětujeme smyčku, slaníme, dojdeme k věži od které vede poslední slanění na morénu a upalujeme směr chata, kam dorazíme v půl druhé ráno. Honza jde bojovat s večeří, kterou mu chatař nechal na stole, já se opláchnu a jdu hned spát, mám toho plné kecky.
Ráno spíme dokud se chata zcela nevyprázdní, pak asi hodinu strávíme pozorováním vrtulníkové záchrany v severní stěně Piz Badile a po obědě sestupujeme do údolí a přejíždíme o údolí vedle do sportovkářského ráje – lokalita Albigna.
